Představte si být 10 dní bez telefonu, bez žádných vnějších vlivů, bez očního kontaktu s druhými, v tichu. Vstávat ve 4 hodiny ráno, mít přesný harmonogram dne a 10 hodin denně meditovat. Děsivé? Příjemné? Náročné?
Já jsem se těšila na klid. A obávala se, že to bude dlouhé. Občas bylo, občas jsem se nudila, ale to je součást procesu. Mám za sebou 10 letou praxi jógy a meditací, 5 let jsem aktivně vedla lekce jógy. Poslední rok byl turbulentní, proto jsem se rozhodla zúčastnit se Vipassana meditace. Mým záměrem bylo zesílit napojení na vnitřní klid a oživit zanedbanou meditační praxi. Odnesla jsem si ale mnohem víc…
Den po dni
Den 0: příjezd, odevzdáváme elektronické přístroje, ubytování a poslední večeře (pak už k večeři bylo jen ovoce pro nové studenty, účastníci kurzu, kteří ho absolvují podruhé či po víceré, po obědě v 11 hod. již nejedí) a společná meditace. Možná v textu nebude přesná časová souslednost jednotlivých dní. Těžko si pamatovat. Režim byl pak každý den stejný a přesto jiný.
Další dny se řídí následujícím harmonogramem. Budí nás gong a gong upozorňuje na všechny aktivity. Hodiny jsou jen u jídelny. 
V následujících 10 dnech jde o rozvíjení koncentrace a pozornosti. Instrukce jsou nahrané přímo od Goenky, zesnulého učitele a celosvětového šiřitele Vipassany. Nahrávky pouští učitelka, která je současně k dispozici pro dotazy a dovysvětlení techniky. Vipassana je technika meditace zaměřená na dosažení hlubšího porozumění vlastní mysli a těla. Vede k osvobození od utrpení a dosažení vnitřního klidu a štěstí. Více píšu v závěru článku.
Den 1 – 4: koncentrace na dech, především nosní dírky. Když utečeme v myšlenkách, máme se do 5 min. vrátit zpátky k dechu. 
Moje mysl jede, přehrává příběhy. Buď minulé, za co jsem se kdy styděla, co si myslím, že jsem měla říct jinak, atd… Nebo si představuje, co by bylo hezké kdyby… Občasně mám i vhledy, náhlá prozření a aha momenty toho, co mám udělat, co už nedělat a co je důležité.
Učitelka se na průběžných skupinových sezeních ptá, jestli se nám daří vracet mysl zpátky do 5 minut. Někdy ano, někdy ne. V poledne jsem byla na osobním interview. Říkala jsem, že u toho usínám. Prý je to v pořádku, že jde o „peeling off everything what is attached“, že se mysl zbavuje všeho, k čemu je připoutaná.
Hezky popisuje, že máme „animal suit“ zvířecí schránku, která jede na systému 3F (flight – útěk, fight – boj, freeze – zamrznutí), takže jde o stresovou reakci těla na nečekané podněty a vytváří dojem „život“ nebo „smrt“. To vše je způsobeno stresovým hormonem, takže mi opakuje, že je to stres a ať se uvolním. Just relax.
První dny jsem občas po meditaci v takovém odpojeném režimu, jakoby v mlze. Hodně spím. Hodinu po snídani. Hodinu po obědě i hodinu po večeři.
Když se mi povede uvolnit, dostávám se do „Dhjány“, stavu bez myšlenek, stavu jednoty a souznění.
Bolí mě kolena. Postupně jsem všímavější k mému sedu. Mám váhu hodně dopředu, tím na ně vytvářím tlak a bolest je přímá odpověď. Uvolňuji tlak, upravuji posed, ale jakmile se dostanu do mentální nepohody, bolest v kolenou je první fyziologická informace, které si všimnu.
Odpoledne jsem koukala na motýly v zahradě, natahovala jsem ruku, jestli si nějaký sedne. Nesedl. Večer jsem přišla k mému pokoji a na závěsu seděla bílá můra. 
Den 5 – 9: koncentrace na fyzické vjemy kolem nosu a úst (sensations – lechtání, vibrace, vlhko, horko, chlad,…), poté všímavost k tělesným vjemům po celém těle a body scan (pozornost na každou část těla), vnější, postupně i vnitřní a „energetické obtékání“.
3x denně na skupinových meditacích se nemáme vůbec hýbat, jde o trénink „Adhiṭṭhāna“, silné koncentrace a síly vůle. Případně snižovat pokaždé počet pohybů oproti předešlému. Většinou si 1-2x natáhnu nohy. Když jsem v hluboké meditaci, nehýbu se vůbec. Mysl je pak úplně prázdná, vnější objekty zůstávají v patrnosti, ale nemají takovou důležitost, abych jim přikládala pozornost. Dokážu naprosto přesně odhadnout, kdy bude konce hodiny.
Hodně sním a celé sny si pamatuji. Myslím, že je to způsobeno málo vnějšími vlivy a zvýšenou koncentrací.
Prší a celý den je zataženo. Je to depresivní. Nevnímám žádné vjemy kolem nosu a úst. Nudím se. Ha, to je můj vzorec. Když mi něco nejde nebo mě nebaví, protože chybí rychlý dopamin a pocit úspěchu.
Mám obrovské napětí v hrudníku. Někdy když se uvolním prodýchám si i 1. a 2. žebro, někdy až temeno hlavy, stejně jako s pomocí fyzioterapeutky. Nesnesu podprsenku ani na sobě nic upnutého. Někdy mě to fyzicky bolí a s nádechem si prokřupu páteř. Vrací se staré bolesti. Učitelka mi dává cvičení na vizualizaci a práci s energií z dlaně, přes srdce, páteř, do dlaně a zpátky. Vnímám vibrace a energii v dlaních, pažích. Jemný energetický proud.
Mám naprosto jasnou mysl. Nemám hlad, stačí mi 6 hodin spánku.
Vidím, jak můj život funguje ve vzorcích, jedu v kruhu nebo spíš ve spirále. Vidím svoje lpění a toužení po idealizované představě, kterou nejde naplnit. Mám krizi. Druhý den mluvím s učitelkou, brečím, staré rány. Vždyť to všechno znám, stejný pocit. Jen to přijmout. Večer mě ještě bolí břicho – psychosomatika?
Další den je velmi pohodový. Uvolňuju čelisti při meditaci, pozorností jdu zevnitř těla ven. Večer mám až takový mystický zážitek, vibrace po celém těle, nemůžu to zastavit, nemůžu usnout. Směju se. Vždycky všechno přijde, když to nejméně čekám. 🙂 Ráno se budím okolo 3. Kohouti už kokrhají, nechce se mi víc spát.
V pokoji na závěsu je housenka. 
Den 10: závěrečná část meditace „Metta“, posílání lásky a soucitu sobě a všem okolo, ukončení ticha.
Skupinová dynamika funguje, takže i když jsem s ostatními 10 dní nemluvila, ani se jim nedívala do očí, vnímala jsem je. Zajímavé, jak úsměv po 10 dnech dokáže změnit výraz člověka. Seznamujeme se, smějeme se, smějeme se tomu, kdo kdy prděl, chrchlal, brečel. Tolik blízkosti s neznámými lidmi.
Meditace soucitu je jak „cesta domů“. Blažený pocit, ale nelpět na něm!
Co mi to celkově přineslo?
- Těším se na meditaci! A těším se z meditace, je to čas a prostor jen pro mě.
- Znovu uvědomění si svých zranění. Jedinou cestou je jejich opakované přijetí v momentě, kdy proti tomu začnu bojovat nebo se vztekat, proč to tu ZASE je. Je to tu pořád a bude.
- Všichni jsme na určité úrovni zraněné bytosti a život je někdy utrpení. Bezpodmínečnou lásku si mohu dát jen já sama sobě. Čekat nebo vyžadovat ji od někoho jiného je utrpení.
- Nereaguji tak rychle na určité podněty. Jsem všímavější ke svým vzorcům chování. Když jsem v klidu, někdy se mi povede je pouze pozorovat.
- Vnímám obrovský přínos sdílené praxe s ostatními. Dávám si závazek, že jednou ročně vypravím na Vipassanu. (Jedna žena tam byla po 8. a sdílela jak jde pokaždé více do hloubky).
Co je Vipassana?
Vipassana je forma buddhistické meditace podle učení S.N. Goenky. S buddhismem ji pojí základní filosofie, bere si ovšem to podstatné a je prezentována jako univerzální technika pro všechny osoby bez ohledu na náboženství, rasu či jiná kategorizační měříka. Zaměřuje se na pozorování reality takové, jaké je. Bez očekávání, bez lpění, bez předsudků. Naše mysl totiž ulpívá na příjemných představách, nejčastěji na představách a očekáváních o budoucnosti nebo se chce zbavit nepříjemných vjemů.
Klíčové principy:
- Nestálost (Anitja): proměnlivost a nestálost znamená, že všechno se změní. Jak to příjemné, tak to nepříjemné. Přijetí je klíčem k tomu, že neulpíváme na stálém stavu. Vše je změna.
- Osvobození od utrpení (Dukkha): utrpení je způsobeno ulpíváním. Cílem meditace je rozpoznat a překonat vlastní utrpení prostřednictvím vlastní zkušenosti. Všímat si, čím se trápím. Kdy se to děje?
- Vnímání těla (Sati): pozorování tělesných vjemů (šimrání, napětí, vibrace, horkost, bolest, atd.) a dechu. Skrze fyziologické změny snáze vnímáme změny v mysli. Cílem je pochopit princip změny, nedožadovat se příjemných požitků nebo odmítat bolest.
- Čtyři nobility (Brahmavihāra): rozvoj lásky, soucitu, radosti a rovnováhy vůči sobě samému a všem bytostem. Tyto kvality jsou považovány za cestu k dosažení vyššího stavu vědomí.
- Etika (Šila): etický životní styl zahrnuje zákaz zabíjení, krádeže, nevhodné sexuální chování, lhaní a užívání omamných látek.
- Závěrečná fáze – Metta: po intenzivní praxi Vipassany následuje fáze Metta, která by se dala přeložit jako soucit či láskyplná přívětivost vůči sobě a ostatním.
Oproti jiným meditacím, např. některým jógovým, které se zaměřují na vnější objekt (mantry, vizualizace, meditační korálky) se mi líbí, že toto je o plném zaměření dovnitř. Zaměřená pozornost a koncentrace je u všech meditací stejná, rozdíl je, zda jde tato pozornost dovnitř nebo ven.
Jako největší přínos meditace vnímám zvýšenou všímavost k sobě a ke svým vzorcům myšlení. Ty vedou k reakcím a k vzorcům chováním. To, co mají všechny meditace společné je ten příjemný stav prázdné mysli, pocit blaženosti, stav jednoty a spojení, kdy se „meditace stane“. Tohle nejde řídit. Řídí vědomá mysl, ego. Stav jednoty je bez ega.
Mám terapeutický výcvik zaměřený na Gestalt psychoterapii a nacházím tady velkou podobnost. Gestalt pracuje s kontaktním cyklem, jehož fáze jsou: vnímání – uvědomování – příprava k akci – akce – integrace. První fáze vnímání je totožná s Vipassanou, protože jde o vnímání smysly, vnímání fyzických vjemů na těle. Vedle vnímání Gestalt pracuje s myšlením (domněnky, fantazie, očekávání,..) a s cítěním (emocí).
Základním principem terapie i meditace je přijetí. Přijetí situace takové jaká je. Přijetí je totiž prvním krokem ke změně. Fascinuje mě podobnost a propojenost všech psychologických, duševních a duchovních směrů. Jak moc si jsou podobné, protože meta cíl všech lidí je být zdraví, šťastní, milovaní a spokojení se sebou, v mysli, na těle i na duši.
Přišla mi myšlenka, že bych měla zase učit meditace a sdílet to s lidmi. Mám k tomuhle přirozeně blízko. Tak já něco vymyslím a zrealizuju, až přijde vhodný čas.:)
