Syndrom vyhoření (anglicky burnout syndrom) je relativně omílaná fráze, o které si možná myslíte, že se vás netýká. Nenechte se ale mýlit! A rozpoznejte varovné signály dřív, než bude pozdě. Palčivý problém u vyhoření totiž je, že ho sami u sebe dlouho nevidíte a nepřipouštíte si, že by to mohl být váš případ.
Použiji kousek osobní zpovědi Michelle Losekoot v článku „A pokud neumřela, pracuje dodnes“, který je sice o workoholismu, ale trefně vykresluje slepotu nad sebou samým a určitou podobnost projevů.
„Já se to ráno v kanclu poté, co otevřu notebook, rozbrečím. Jelikož je to tenhle týden už poněkolikáté, nerozhodí mě to. Mám na to systém. Jdu se projít na střechu, zakouřit si, koupit něco sladkého a objednám si jídlo. Někde mezi cigárem a kofilou se hodím zpět do formy svými geniálními zaklínadly, která jsem si odnesla buď z dětství, nebo od nějakého byznysmena otištěného na křídovém papíře.„
První popsal tuto problematiku v roce 1974 Herbert Freudenberger, když si syndromem vyhoření sám prošel. Pracoval 6 dní v týdnu, málo spal a s pocitem, že toho stále dělá málo a touhou změnit svět nedbal na upozornění rodiny a přátel. Nakonec se sesypal a spal týden v kuse. Když vstal, nebyl schopen pracovat vůbec.
Slovy Freudenbergera je vyhoření konečné stadium procesu, při němž lidé, kteří se něčím hluboce emočně zabývají, ztrácejí své původní nadšení, motivaci a vlastní hnací síly.
Právě ztráta chuti do práce, entuziasmu a nadšení je jeden z důležitých ukazatelů syndromu vyhoření. Děje se to lidem, kteří jsou zpočátku naprosto zaujatí svou prací a dávají do toho vše. Dalším rizikovým vlivem je neschopnost výsledek svého působení přímo ovlivnit. Dříve se mluvilo hodně o pomocných profesích, zdravotnících a pracovnících paliativní péče, kteří ač se snaží sebevíc, vývoj situace zvrátit nemohou. Dnes se syndrom vyhoření týká i jiných pracovních oblastí, IT, managementu i studentů.
Dalším faktorem jsou vysoké nároky, které na sebe často kladou sami lidé. Dále dlouhodobý stres, nedostatek regenerace a odpočinku pro opětovné dobití baterek, rutinní práce.
Jak rozpoznat, zda se jedná o únavu nebo syndrom vyhoření
Zejména v počátku se může zdát hranice tenká, protože únava je jedním z prvních projevů.
Syndrom vyhoření má 4 fáze:
- fáze – Idealismus, nadšení, plné pracovní vytížení vedoucí k přetížení, někdy chybí ocenění
- fáze – Stagnace, člověk přestává nadšeně realizovat své plány, objevuje se emocionální i fyzické vyčerpání
- fáze – Frustrace, podrážděnost, nesnášenlivost a negativní postoj k práci, kolegům, klientům
- fáze – Apatie, zklamání, nic nedělání, vyhoření zdrojů či sesypání se
Poslouchejte tedy okolí, které si všímá změn v chování. Pokud jste na opačné straně a vidíte někoho blízkého, jak se řítí do průšvihu, řekněte mu to. Opakovaně. Poukažte na změny, které vidíte a buďte důslední. Racionalizace – tedy omlouvání svého vlastního chování a jeho rozumové vysvětlení, je silný ego obranný mechanismus. Buďte k sobě upřímní a využijte sebereflexi při dlouhodobém zažívání výše zmíněných pocitů.
Prevence syndromu vyhoření
Tipy, jak předcházet syndromu vyhoření možná znáte. Ráda bych ale zdůraznila, že znát je nestačí! Nejdůležitější je to dělat! Proto nezapomínejte na prevenci. Je výhodnější, levnější a na zdroje efektivnější řešení než řešit syndrom vyhoření.
Nástroje pro prevenci:
- Snižte své nároky na sebe
- Zbavte se pocitu, že musíte všem pomoci a vše udělat sami
- Nastavte si hranice a naučte se říkat ne
- Stanovte si priority, realistické cíle a držte se jich
- Plánujte si nejen práci, ale i odpočinek
- Dodržujte psychohygienu – přestávky v práci, vybírejte si dovolenou, přesčasy
- Spěte, jezte, pijte – dodržujte zdravý životní styl
- Vyhýbejte se stresovým situacím nebo lidem
- Věnujte čas koníčkům, přátelům a rodině
Christina Maslach vytvořila dotazník pro zjištění míry vyhoření The Maslach Burnout Inventory (MBI). Je to psychologický nástroj, ale může posloužit i pro vlastní otestování. Pokud máte podezření, že se vás syndrom vyhoření týká či vám práce přerůstá nad hlavu, obraťte se na odborníka, který vám s tím pomůže.
Slovy Alberta Einsteina: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Samo se to totiž nezmění…
Zdroje: https://zdenka-zidkova-psvz.webnode.cz/metody/
https://kaplan-nemocnice.cz/wp-content/uploads/2014/09/Burn-out-syndrom.pdf
